Naše varhany
Historie varhan v kostele sv. Jakuba v Kněžicích
Předchozí varhany byly získané roku 1808 (dle Domovopisu) nebo 1812 (dle farní kroniky) z horního kostela v Brtnici. Současné varhany vyrobil František Svítil z Nového Města na Moravě a byly instalovány v roce 1869. Generální opravu varhan, jejich vyladění a konzervování provedl v roce 1972 Karel Zadák, varhanář z Brna – Starého Lískovce.
Naše varhany prošly v roce 2023 restaurováním, více o tom se můžete dočíst v tomto našem článku.
Z farní kroniky se dovídáme o jejich historii. Píše se tam: „Kdysi byly v tomto kostele dva dřevěné kůry. Byly po obou stranách a sahaly až k bočním oltářům. Poněvadž bránily světlu z oken a dávaly příležitost k nekázni služebnictva a mládeže, byly roku 1769 sneseny kromě jediného kůru pro zpěváka a varhany. Ale také tento kůr, protože byl složen z trámů a prken a byl nepevný, byl odstraněn roku 1808 a vybudován jiný, hezčí ze zdiva.“ Z tohoto zápisu vyplývá, že zde varhany nejméně před čtyřmi stoletími byly a plně se jich využívalo. Zápis ve farní kronice dále uvádí: „Roku 1757 koupila kněžická obec z kostela v Brtnici varhany, které byly opravovány r. 1773, znovu pak v r. 1791. Pro jejich častější opravy, částečně i pro krásu nového kůru opatřili farníci r. 1812 nové varhany, nástroj ze zrušeného brtnického Pavlánského kostela. Dostali je na základě prosebné žádosti darem. Byly vysvěceny v říjnu r. 1812. Jejich stavitelem byl Franc Apl, varhanář z Třeště. Vzduchový aparát (měchy) v rohu kůru byl často opravován, trpěl hlavně v zimě vlhkostí. Byl nahrazen novým, zhotoveným Adalbertem Rieglem a umístěn mimo kůr při jeho vchodu.“ Tyto varhany sloužily několik desetiletí. Chátraly však, od červů provrtané a proto nesladitelné. O jejich údržbu se nesmírně staral řídící učitel Karel Sobotka.
Dnešní varhany byly postaveny v kostele na kůru v roce 1869. V roce 2019 to už bude 150 let. Slýchali je věřící několika generací. Zpívali s velkou láskou při jejich zvucích. Postavil je varhanář František Svítil, člen celého varhanářského rodu z Nového Města na Moravě. Od Svítilů pocházejí varhany v mnoha kostelích a velkých chrámech (ve Vídni, v Brně i jinde). Tyto nové varhany nahradily ty, jež tvořily životní poklad řídícího Karla Sobotky. Starý nástroj byl prodán jednak na dříví za 5 zlatých, jednak jako cínový materiál za 15 zlatých. O zřízení nových varhan se zasloužil a postaral farář Jan Vrzal, další řídící Jan Sobotka, za své funkce je podpořil představený obce František Leixner. Na nákladech se podíleli farníci, kostelní výbor i Collaltovský statek. Varhany postihl i krutý osud. 17. ledna 1918 byly vyňaty cínové píšťaly k účelům válečným. Až v roce 1922 byly zakoupeny píšťaly nové a varhany byly důkladně odborně ošetřeny. Pravidelné prohlídky, opravy a údržba probíhají dodnes. Ke cvičení zpěvů a doprovod zpěvů mimo kostel o Božím Těle bylo zakoupeno jednoduché harmonium. Do seznamu varhaníků, o nichž máme zprávy, patří:
1. Josef Sobotka – v letech 1745 až 1770
2. Václav Sobotka – v letech 1770 až 1800
3. Karel Sobotka – v letech 1800 až 1854 (jeho osobní zápis je uložen ve věžní báni)
4. Jan Sobotka – v letech 1854 až 1906
5. Jan Večeřa – v letech 1906 až 1919 (fotografie s pěveckým sborem v archivu)
6. Josef Plavec – v letech 1919 až 1920
7. Antonín Ondráček – v letech 1920 až 1965 (na varhany hrál i jeho syn)
8. Miroslav Hons – od roku 1965 dosud
Všichni konali tuto službu zaníceně s celým srdcem a duší. Že tomu tak bylo, svědčí zápis Karla Sobotky ze 14.10.1837: „ Vzpomeňte také i na mne níže podepsaného, tento spis na žádost mého duchovního správce vyhotovujícího, jakožto jednoho z nejmenších bratrů a spoluúčinkujícího člena, který jsem zde v místě rozený, v 55. roku věku mého a v 37. roku mého učitelského úřadu vedený, všeho toho, obzvláště zřízení varhan a chórního pořádku dle mé možnosti podnikatelem, následovně také všech těch věcí jeden z nejstarších svědkem byl. Obzvláště pane, dle úřadu nejmilejší bratře, který na tyto varhany, při nejdražší oběti hráti a tvou prací Bohu sloužiti budeš, vzpomeň na mne po proměňování s nábožným vzdechnutím a věř, že se to všechno za času mého stalo a že jsem já s neúnavnou snaživostí na zřízení varhan a figurální muziky pracoval. Čiň také i Ty, co a jak nejvíce můžeš k rozmnožení cti a k chvále Boží.“
Podepsán vlastní rukou: Carl Sobotka, vzorný učitel
Z Domovopisu a farní kroniky vybrala P. Divišová
Popis píšťal našich varhan
manuál (49 tónů)
Principal 8´
Základní rejstřík varhan, který vyniká velmi příjemným, poměrně silným a sametově zabarveným tónem. Je nepostradatelný jak pro doprovod lidového zpěvu, tak při sólové hře pro vytváření silnějších barev, jejichž je základní složkou. Na svých „bedrech“ nese celé varhanní pléno. Jeho část je umístěna v průčelí varhan, těmto píšťalám se říká prospektové píšťaly.
Salicional 8´
Zastupuje v těchto varhanách skupinu tzv. „smykavých“ hlasů, které jsou imitací smyčcových nástrojů v orchestru. Jeho zvuk je velmi jemný a je využíván buď samostatně, nebo ve spojení s ostatními hlasy pro změkčení a zjemnění výsledných zvukových barev. Používá se též pro doprovod sólového zpěvu nebo tichých hudebních nástrojů (fléten, zobcových fléten, komorních seskupení a podobně).
Octava 4´
Obdoba rejstříku Principal, ale je sestavena z píšťal poloviční délky, takže zní o celou jednu oktávu výše, než je základ (odtud název rejstříku). Je nepostradatelná pro výstavbu silných barev a varhanního pléna. Bývá využívána i při doprovodu lidového zpěvu nebo větších nástrojových seskupení, případně silně znějících dechových ansámblů (trubek a podobně).
Quinta 3´
Tento rejstřík je zvláštní tím, že zní o duodecimu výše, než je základní tón (při stisku klávesy c1 zní tón g2). Je typickým barvotvorným rejstříkem, bez něhož nelze sestavit zajímavé zvukové kombinace především pro interpretaci barokní hudby a je využíván při tvorbě výrazných sólových barev pro přednes melodie nebo tzv. „cantu firmu“ v chorálech. Tento rejstřík dosti zásadně ovlivňuje vyznění plena nástroje a je neodmyslitelnou součástí dispozice klasicky koncipovaných varhan.
Superoctava 2´
Další obdoba rejstříku Principal, ale zní o dvě oktávy výše, než je základ. Dodává varhannímu zvuku slavnostní lesk a je korunou tzv. „malého plena“. Superoctava 2´ je nepostradatelná při vytváření různých variant silných a lesklých barev.
Mixtura 3x
Již z názvu je zřejmé, že jde o tzv. „smíšený“ hlas sestavený z více píšťalových řad (v tomto případě tří). Základ rejstříku je postaven velmi vysoko (z velmi krátkých a tím tedy vysoko znějících píšťal) a při stisku jedné klávesy zní tři píšťaly, takže výsledný zvuk varhan dostává charakteristické lesklé a zvonivé zabarvení. Mixtura je „korunou“ Principálového sboru. Samostatně se nepoužívá, ale vždy, když zazní plný zvuk varhan, je jeho dominující složkou, která charakterizuje nástroj jako celek.
Flauta amabilis 4´
Je to o oktávu výše znějící obdoba rejstříku Flauta 8´. Sestavena je tedy z dřevěných píšťal, ale poloviční délky. Nejčastěji se používá ve spojení s Flautou 8´v základní poloze, ale i samostatně, především v barokní a starší hudbě. Stejně jako Flautu 8´lze i tento rejstřík použít v nejrůznějších kombinacích s ostatními jemnými hlasy varhan.
Flauta basová 8´
Vyrobena z promyšlené kombinace různých dřev a ve varhanách plní nezastupitelnou úlohu fundamentálního flétnového hlasu. Její zvuk je velmi příjemný, ale zároveň nosný a výborně se pojí s ostatními rejstříky. Ve vyšších polohách je velmi podobný skutečné příčné flétně.
Pedál (12 tónů)
Subbass 16´
Je nejhlubším rejstříkem, který v našich varhanách můžeme nalézt. Jeho píšťaly jsou dřevěné a kryté, tedy v ústí opatřené zátkami. Subbass 16´je vlastně jakousi píšťalovou obdobou kontrabasu v orchestru. Jeho zvuk je jakýmsi zvukovým „podstavcem“ celého hlasového fondu varhan. Je zcela nepostradatelný ve varhanním plénu, ale třeba i při doprovodu lidového zpěvu.
Violonbass 8´
je sestaven z otevřených dřevěných píšťal a hraje o oktávu výš než Subbas, jehož zvuk posiluje. Každá z píšťal je vyrobena z promyšlené kombinace různých dřev.
