O farnosti | Pořad bohoslužeb | Restaurování varhan | Chrámový sbor | Fotogalerie | Kontakt
Adopce píšťal | Co s našimi varhanami | Něco z historie | Restaurátorský záměr
Popis píšťal

Historie varhan v kostele sv. Jakuba v Kněžicích

Předchozí varhany byly získané roku 1808 (dle Domovopisu) nebo 1812 (dle farní kroniky) z horního kostela v Brtnici. Současné varhany vyrobil František Svítil z Nového Města na Moravě a byly instalovány v roce 1869. Generální opravu varhan, jejich vyladění a konzervování provedl v roce 1972 Karel Zadák, varhanář z Brna – Starého Lískovce.

Z farní kroniky se dovídáme o jejich historii. Píše se tam: „Kdysi byly v tomto kostele dva dřevěné kůry. Byly po obou stranách a sahaly až k bočním oltářům. Poněvadž bránily světlu z oken a dávaly příležitost k nekázni služebnictva a mládeže, byly roku 1769 sneseny kromě jediného kůru pro zpěváka a varhany. Ale také tento kůr, protože byl složen z trámů a prken a byl nepevný, byl odstraněn roku 1808 a vybudován jiný, hezčí ze zdiva.“ Z tohoto zápisu vyplývá, že zde varhany nejméně před čtyřmi stoletími byly a plně se jich využívalo. Zápis ve farní kronice dále uvádí: „Roku 1757 koupila kněžická obec z kostela v Brtnici varhany, které byly opravovány r. 1773, znovu pak v r. 1791. Pro jejich častější opravy, částečně i pro krásu nového kůru opatřili farníci r. 1812 nové varhany, nástroj ze zrušeného brtnického Pavlánského kostela. Dostali je na základě prosebné žádosti darem. Byly vysvěceny v říjnu r. 1812. Jejich stavitelem byl Franc Apl, varhanář z Třeště. Vzduchový aparát (měchy) v rohu kůru byl často opravován, trpěl hlavně v zimě vlhkostí. Byl nahrazen novým, zhotoveným Adalbertem Rieglem a umístěn mimo kůr při jeho vchodu.“ Tyto varhany sloužily několik desetiletí. Chátraly však, od červů provrtané a proto nesladitelné. O jejich údržbu se nesmírně staral řídící učitel Karel Sobotka.

Dnešní varhany byly postaveny v kostele na kůru v roce 1869. V roce 2019 to už bude 150 let. Slýchali je věřící několika generací. Zpívali s velkou láskou při jejich zvucích. Postavil je varhanář František Svítil, člen celého varhanářského rodu z Nového Města na Moravě. Od Svítilů pocházejí varhany v mnoha kostelích a velkých chrámech (ve Vídni, v Brně i jinde). Tyto nové varhany nahradily ty, jež tvořily životní poklad řídícího Karla Sobotky. Starý nástroj byl prodán jednak na dříví za 5 zlatých, jednak jako cínový materiál za 15 zlatých. O zřízení nových varhan se zasloužil a postaral farář Jan Vrzal, další řídící Jan Sobotka, za své funkce je podpořil představený obce František Leixner. Na nákladech se podíleli farníci, kostelní výbor i Collaltovský statek. Varhany postihl i krutý osud. 17. ledna 1918 byly vyňaty cínové píšťaly k účelům válečným. Až v roce 1922 byly zakoupeny píšťaly nové a varhany byly důkladně odborně ošetřeny. Pravidelné prohlídky, opravy a údržba probíhají dodnes. Ke cvičení zpěvů a doprovod zpěvů mimo kostel o Božím Těle bylo zakoupeno jednoduché harmonium. Do seznamu varhaníků, o nichž máme zprávy, patří:

1. Josef Sobotka – v letech 1745 až 1770

2. Václav Sobotka – v letech 1770 až 1800

3. Karel Sobotka – v letech 1800 až 1854 (jeho osobní zápis je uložen ve věžní báni)

4. Jan Sobotka – v letech 1854 až 1906

5. Jan Večeřa – v letech 1906 až 1919 (fotografie s pěveckým sborem v archivu)

6. Josef Plavec – v letech 1919 až 1920

7. Antonín Ondráček – v letech 1920 až 1965 (na varhany hrál i jeho syn)

8. Miroslav Hons – od roku 1965 dosud

Všichni konali tuto službu zaníceně s celým srdcem a duší. Že tomu tak bylo, svědčí zápis Karla Sobotky ze 14.10.1837: „ Vzpomeňte také i na mne níže podepsaného, tento spis na žádost mého duchovního správce vyhotovujícího, jakožto jednoho z nejmenších bratrů a spoluúčinkujícího člena, který jsem zde v místě rozený, v 55. roku věku mého a v 37. roku mého učitelského úřadu vedený, všeho toho, obzvláště zřízení varhan a chórního pořádku dle mé možnosti podnikatelem, následovně také všech těch věcí jeden z nejstarších svědkem byl. Obzvláště pane, dle úřadu nejmilejší bratře, který na tyto varhany, při nejdražší oběti hráti a tvou prací Bohu sloužiti budeš, vzpomeň na mne po proměňování s nábožným vzdechnutím a věř, že se to všechno za času mého stalo a že jsem já s neúnavnou snaživostí na zřízení varhan a figurální muziky pracoval. Čiň také i Ty, co a jak nejvíce můžeš k rozmnožení cti a k chvále Boží.“

Podepsán vlastní rukou: Carl Sobotka, vzorný učitel

Z Domovopisu a farní kroniky vybrala P. Divišová